Popis
Josef Váchal (1884 Milavče u Domažlic – 1969 Studeňany u Jičína) malíř, grafik, ilustrátor, sochař i řezbář, spisovatel a básník, mystik a vizionář. Všestranná osobnost s širokým uměleckým záběrem, vnímavý student se silným vztahem ke knihám, kreslení a malování. Nedokončil písecké gymnázium a v Praze se vyučil knihařem. Zajímal se o theosofii, okultismus a praktikoval spiritistické seance, tento vliv se promítal v celé jeho pozdější tvorbě. V Praze navštěvoval strýce Mikoláše Alše, s nímž vedl hovory o umění. Přihlásil se do Kalvodovy krajinářské školy. Studia nedokončil stejně jako figurální školu Rudolfa Béma a stal se tak definitivně malířem samoukem.
V tvorbě byl individualistou, komplikovanou osobností s neurotickými příznaky, které měly kořeny v těžkém a neuspořádaném životě v dětství. Úlevu a klid mu přinášela jeho tvorba, ve které se objevují prvky secese, symbolismu i naturalismu. Na Josefa Váchala silně zapůsobila Výstava expresionisty Edvarda Muncha v Praze roku 1905. V následujících letech nastává exploze autorovy tvorby. V roce 1910 spoluzakládal umělecké sdružení Sursum (vzhůru). Roku 1913 se oženil. V roce 1916 byl odveden a poznal hrůzy 1. světové války. Období melancholie a depresí se u autora stále střídaly. Po roce 1922, kdy mu zemřela žena, se autor uzavírá do sebe. Pracuje stále usilovněji. Oporou se mu stala družka Anna Macková. Malý ohlas pražské výstavy k autorovým padesátinám v roce 1934 znamenal pro Josefa Váchala velké zklamání. S Annou Mackovou se uchylují do Studeňan, kde pokračuje v práci. Teprve na sklonku života se objevuje mírný zájem o jeho dílo.
Váchalovu všestrannost charakterizuje tvorba autorských knih (je autorem textu i ilustrací, sám knihy v omezených sériích tiskl i vázal). Díla jako Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Částečného uznání se Josefu Váchalovi dostalo až titulem Zasloužilý umělec v roce 1969.
